Pokud jedete za tmy venkovskou či lesní krajinou, pak jednou z vašich největších obav je bezpochyby to, že vám do cesty vběhne divočák, srnka či jiné zvíře. Velmi často totiž skočí prakticky přímo před auto, a tak do něj narazíte dřív, než vůbec stačíte zareagovat. A pokud je ono zvíře dostatečně velké a těžké, pak vám může na vozidle nadělat celkem paseku.

Pak je tu samozřejmě také veškerá práce s nahlašováním celé události – je nutné volat policii, často i místní myslivecké sdružení (a hledat jeho číslo uprostřed noci není nic příjemného), a pojišťovnu. Ta navíc tento typ škody obvykle nevyplácí, pokud jej nemáte extra připojištěný. Většina lidí však na střet se zvěří pojištěná není, neboť nečekají, že by se to mohlo stát i jim. Ovšem každý z nás může někdy potřebovat vyjet za město za tmy, a zvířata se často objevují i na místech, kde bychom je vůbec nečekali.

Je tedy pochopitelné, že chceme takovýmto událostem pokud možno zabránit. Ale jak? Není to nijak jednoduché, a žádná z metod není příliš spolehlivá. Přesto se najde několik způsobů, které můžeme zkusit a které mohou alespoň částečně snížit riziko.

V první řadě je to pomalá jízda. Čím pomaleji pojedeme, tím více času budeme mít na reakci na nepředvídanou situaci. A pokud už do zvířete narazíme, pak následky budou mnohem menší, a to jak pro ně, tak i pro nás. Dokonce se může stát, že to jak zvíře, tak naše auto, může přežít prakticky bez úhony, což by mělo být naším hlavním cílem.

Dále je to hlasitost. Zvířata mají citlivý sluch, a leckdy se nechtějí přiblížit ke řvoucí, rachotící kovové krabici. Výhodou je zde tedy hlasitý motor, který zvíře včas upozorní, že se blížíme, a to se stihne schovat. Jen je problém, že při projíždění obcemi budeme rušit místní. A je velmi pravděpodobné, že ti nám za to asi dvakrát nepoděkují.